přihlášení
hráče

Balancování, překračování překážek i psychiky. Testovala jsem lezení po lanech mezi stromy

28.06.2013

Vážně bych neřekla, že procházení se po lanech ve větvích stromů může tolik potrápit tělo a že budu odcházet i trochu zpocená. Návštěva lanového centra dá zabrat jak rukám a nohám, tak i psychice a vženete si do žil adrenalin.

Vyzkoušela jsem Lanové centrum PROUD v Mariánských lázních, přičemž jde o centrum spadající do stejné rodiny jako to v Brně či Olomouci, kam jsme vaše týmy odměňovali vouchery a v nadcházející sezóně v tom budeme pokračovat. Zatímco lanáč v Mariánkách nabízí „jen“ chození mezi stromy, ve větších městech najdete i lanovky nebo notně adrenalinové atrakce jako je Big Swing – zhup z velké výšky, a uspořádají vám tu i grilovačku.

Mariánské Lázně leží severozápadně od Plzně, odkud sem dojedete za hodinku autem i vlakem. Malebné lázeňské městečko obklopuje pěkná příroda, lesy, a tak není divu, že tu vyrostlo také lanové centrum. Najdete ho schované asi kilometr od centra a velký okruh skýtá na devatenáct překážek. Malý okruh, který je pro děti od 3 let, pak čítá deset překážek.

Do Mariánek jsem vyrazila sama na čtyřdenní wellness pobyt, a když už jsem tu, chci prozkoumat, co město nabízí. Procházky lázeňským centrem jsou příjemné, stejně jako vyběhnutí do okolního lesa, ale když se dozvím, že jen kousek od hotelu můžu vylézt do korun jehličnanů, jdu do toho! V lanovém centru jsem ještě nebyla a celkem chladné počasí je pro to jako stvořené.

Když dorazím do kasy, pana instruktora trochu vyděsím. Očividně není zvyklý, že se z lesa vynoří sama mladá holka a chce se procházet po lanech. „Nepřišla jste sem spáchat sebevraždu, že ne?,“ pobaví mě otázkou, zatímco já jsem na podobné narážky týkající se toho, že ráda trávím čas sama, zvyklá.

Nevypadá, že by mi přespříliš věřil, ale co se mnou nadělá. Pomůže mi nasoukat se do sedáku a odvede mě na cvičiště, kde mi ukáže, jak a kam cvakat karabinu a že se nemusím bát, když náhodou spadnu – sedák a karabiny na kladce na laně mě podrží. Doufám, že takový poznatek nebudu ve výšce deseti metrů nad zemí potřebovat.

Lezu po žebříku nahoru a pokorně vyrážím přes první překážku – musím přejít po laně s tím, že k přidržování mi slouží několik visících lan. Ke svému překvapení nepadám.

Nicméně každá další překážka je náročnější. Třeba když mám přelézt mezi stromy po síti z provazů nebo překračovat mezi stupátky na lanech, jedno je uzoučké, další zas naštěstí širší. Nebo když musím na laně obkračovat dřevěné válce a moc se není čeho přidržet.

Každá překážka si žádá objevení určité techniky. Některé přehopsám cobydup, jindy musím opatrně našlapovat a zaměřovat se na udržení balance. Díky tomu ovšem zjišťuju, že takové lezení mezi stromy dává zabrat nohám i rukám.

Závratě nemám, ale chvílemi se proklínám, že jsem sem vlezla. Příjemný strach, který mi pumpuje do žil adrenalin, se dostavuje. A graduje ve chvíli, kdy se mám zhoupnout mezi dvěma stromy. U toho stanoviště čučím snad deset minut, než se ke skoku odhodlám.

To už mě ovšem musel postrčit moc milý pan instruktor. „Jsou to jen dvě vteřiny. Sedněte si na bobek a seskočte,“ nabádá mě. Přiblble se směju a honí se mi hlavou nejrůznější myšlenky. V hlavě mi povzbudivě zní slova písničky Wabiho Daňka Vítr: Jistější je zůstat, krásnější je skočit. Několikrát už se málem pustím, ale pak si vždycky znova stoupnu.

„A už to někdo nedal? Nebo se někdo pustil?“ zajímám se.

Prostě musím! A tak se pouštím. Nebylo to nic. Dvě vteřiny. Jen psychologie.

Takže když mě po chvíli čeká podobný zhup na žebříku, nepřemýšlím už půl hodiny, ale jen pár minut.

Ke konci mě ještě přibrzdí skok mezi dvěma stanovišti – stromy. „Skákejte, je to jen dlouhej krok,“ volá na mě zespoda instruktor. A tak poslechnu.

Nakonec mě čeká sjezd po laně dolů, k němuž už přistupuju nebojácně.

Prolezla jsem! Doslova.

Moc jsem si to užila! Překonala trochu strachu. Zjistila, že to vybalancuju!

Určitě doporučuju všem týmům, které od nás dostaly voucher do lanáče, aby se se svými spoluhráči posbírali a vylezli na lana. Já si to užila sama, v týmu to bude větší zábava. A taky teambuilding před zimní částí AVL a zároveň příležitost se vidět i mimo sezónu.

Psali jsme také:

OBRAZEM: Vyřáděte se v lanovém centru, hráči AVL to mají výhodněji
Teambuilding pro tvůj manšaft v deseti metrech nad zemí

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Evy Fryšarové


MizunoModrá pyramidamoltenSM WorksFiatStorageTeekaneAllivictus

Instagram  © MIZUNO AMATÉRSKÁ VOLEJBALOVÁ LIGA | Zpracování osobních údajů | vyrobilo SMWORKS - digital agency