přihlášení
hráče

Je senzace, jak se lidé z Liberce a okolí baví volejbalem, říká Tomáš Hýský

19.12.2013

Extraligová hvězda Dukly Liberec a reprezentační smečař Tomáš Hýský se přišel podívat, jak na hřišti bojují jeho fanoušci z liberecké Amatérské volejbalové ligy. Kromě toho, že neskrýval nadšení, kolik tu má odbíjená příznivců, představil si, jak si na AVL užívá svůj volejbalový důchod. „Už se vidím, jak si hraju bez stresu, na pohodu a pro zábavu, s přáteli a pivkem v ruce,“ směje se třicetiletý Tomáš. Jeho příznivci se však nemusí bát, že by svěřenci Michala Nekoly přišli o svou oporu, Tom chce Liberec reprezentovat, dokud mu to zdraví dovolí.

Nedávno jsi byl se svými spoluhráči z Dukly Liberec obhlédnout libereckou AVL (na snímku vlevo Tomáš a vedle autorka). Co sis odtud odnesl, co jsi naše výkony říkal?
Je to senzace, jak se lidé z Liberce a z okolí baví volejbalem a hlavně kolik jich o tento sport má zájem. Na AVLce jsem se nebyl podívat poprvé a hráčů a hráček tam přibývá rok co rok, alespoň mně to přijde (smích). Tentokrát jsme se byli juknout s Kubou Janouchem, bylo to pozvání pro pár Dukláků, tak jsme vyrazili, a tímto chci za oba poděkovat.

Dokážeš si představit, že v AVL strávíš svůj „volejbalový důchod“?
Jestli si dovedu představit? Já už se tam dokonce vidím, jak si hraju bez stresu, na pohodu a pro zábavu, s přáteli a pivkem v ruce. Zatím ale doufám, že se tam ještě dlouho neukážu, a budu reprezentovat Liberec, jak nejlépe je v mých silách.

Hráči a hráčky liberecké AVL vás často chodí na vaše domácí zápasy podpořit. Jací to jsou fanoušci?
Těžko se hodnotí fanoušci jako jednotlivci, nebo po skupinkách. My máme v hale takové vlastní rowdies, kteří jsou skvělí a z jejich sil se odvíjí fandění v celém objektu. Všichni, kdo se na nás chodí dívat, zasluhují veliké díky, protože hrát v prázdnu, to je vlastně bez motivace. Volejbal se nehraje jen pro sebe, ale pro oko diváka, aby přišel znovu.

Na kterém turnaji jsi vůbec kdy zažil tu nejlepší atmosféru?
Musím to rozdělit na reprezentaci a domácí antukovou ligu, protože turnaje v halách jsou jen příprava a ty moc lidí nenavštěvuje. Antuková liga je jednoznačně nejlepší v Dřevěnicích a za ní hned následuje Pecka, to jsou taková dvě místa, kde se mi líbí nejvíce. Jak návštěvou diváků, tak díky večerní zábavě s přáteli, na kterou se člověk těší, protože na ní během sezóny není čas. Atmosféra turnajů v reprezentaci se hodnotí těžko, zase to rozdělím na domácí a zahraniční prostředí. Venku to byla jednoznačně olympijská kvalifikace v Berlíně 2012, perfektní atmosféra i návštěvnost, na to nikdy nezapomenu. A doma to bylo shodou okolností zde v Liberci, kde jsem si zahrál i proti Finům. Byl jsem poprvé v repre a postoupili jsme na mistrovství Evropy 2010, takže jsem si to parádně užíval. (Tomáš si zahrál v reprezentaci po boku Jirky Popelky, na snímku vpravo v popředí)

Libora z AVL zajímalo, proč máš tak nestabilní podání? „Vím, že i plachta je dost účinná, ale máš nějaké taktické pokyny od trenéra? Častá plachta do autu nebo pod pásku moc účinná není. Je to nervozitou, nebo čím?“ ptá se.
Plachtě se vlastně pořádně věnuji dva roky, hlavně pod vedením Bernarda v nároďáku. Kde mě do ní vyloženě tlačil. Tak jsem se na ni začal soustředit. Dostávám jí do ruky postupně, nic nejde hned, ale tím neomlouvám svoje chyby. On je veliký rozdíl, když dáváš servis Mikasou, vrátíš se a máš Galu, která lítá jinak. Taky bych si za to nafackoval, ale snad se to zlepšuje, uvidíme v zápasech. 

Radima zase zajímala tvoje záliba v malování: „Kde bereš inspiraci pro svou malbu a ovlivňuje tě v ní nějak volejbal?“
Mám rád hlavně fantasy a komiks. U těchto žánrů je ti jedno, jestli namaluješ jedno oko malé a druhé na celou stránku, pak to vystínuješ a třeba vytáhneš tuší, nebo šrafuješ, uděláš černobílé. Moje inspirace je jen v představách a výplodech fantazie. Volejbal mě v malbě a kreslení neovlivňuje vůbec v malbě a kreslení, spíš když mám špatnou náladu, sednu si k papíru a tužce a čmárám. U mě je to zaručený recept na zlepšení nálady, druhý je, že si něco zahraju na počítači.

Když se na tvoje výtvory podívám, tak to malování s tím počítačem asi docela souvisí.
Ty komiksové postavy mě za poslední tři roky hodně chytly, rád bych do budoucna spolupracoval s nějakou počítačovou firmou pro tvorbu počítačových her a postav do nich. Ale musím na tom ještě zapracovat, vždy je co zlepšovat. V malování i ve volejbalu.

Zbývá ti na to malování vůbec čas?
Čas na malování si najdu vždycky. Na cestách, doma po večerech, … prostě všude.

Mohou tví fanoušci někde tvé obrázky vidět?
Když jsem hrál v Příbrami, měl jsem třikrát výstavu a byly dokonce úspěšné, až jsem se sám divil. Teď jsem v Liberci a říkal jsem si veliké město, více možností galerií. Tak jsem se poptával a psal maily a vesměs stejná odpověď. Krásné práce, ale bohužel nezapadáte do našeho konceptu. Takže odpověď je, že jsem zrovna takový šuplíkový umělec (smích).

Psali jsme také:

OBRAZEM: Profíci z Dukly Liberec na AVLce

Autor: Eva Fryšarová
Foto: 
Jiří Částka, Archiv Tomáše Hýského


MizunoModrá pyramidamoltenSM WorksFiatStorageTeekaneAllivictus

Instagram  © MIZUNO AMATÉRSKÁ VOLEJBALOVÁ LIGA | vyrobilo SMWORKS - digital agency